DVĚ SLOVA JAKO KLÍČ |
Drama, ČR, 90‘, |
Volné pokračování diváckého hitu Úsměvy smutných mužů, v režii Dana Svátka, podle knihy Josefa Formánka, s Davidem Švehlíkem a Ivanem Fraňkem v hlavních rolích. Film Dvě slova jako klíč sleduje osudy různých lidí na několika kontinentech, které se postupně prolínají, a nakonec se spojí v jeden příběh. Snímek vznikal po celém světě, kromě Česka natáčel štáb také ve Francii, Dánsku, Indii, Himalájích, New Yorku, Japonsku nebo v Indonésii na ostrově Siberut. Ve filmu hrají i zahraniční hvězdy Jana Nagyová, Daniel Olbrychski a Pierre Richard. Na několika kontinentech se odehrávají příběhy o vztahu rodičů a dětí, o osudu a o neznámých silách, které řídí naše kroky. Japonský byznysman se chce smířit s dcerou, kterou jako malou opustil, a vydává se s ní na cestu do Himalájí. Stejně jako on, i svobodná matka v Česku dostane záhadný dopis se zásadní zprávou. Malíř a vyléčený alkoholik potkává krásnou ženu a s ní i nečekanou možnost rodinného života. Spisovatel bere svého kamaráda a jejich vnitřní démony na výpravu do indonéské džungle. Kněz v New Yorku se musí vypořádat se zvláštními sny a na samotě kdesi na břehu Baltského moře čeká starý muž na návštěvu syna. Každý z hrdinů stojí před zásadní změnou ve svém životě a jejich kroky mohou ovlivnit příběh toho druhého. Jejich samostatné cesty se začnou prolínat, a nakonec se spojí do jednoho velkého příběhu života. Z filmu Úsměvy smutných mužů se vrací ústřední postava s tváří Davida Švehlíka, větší prostor zde pak dostává postava Ivana Fraňka, herce, jenž se naposledy představil ve francouzském velkofilmu Tři mušketýři, hrál v oscarové Velké nádheře Paola Sorrentina, ve Válce policajtů s Gerardem Depardieuem či z v Anny Luca Bessona. „Uvidíš film, který nezapomeneš. Film, který se ti opře do srdce,“ popisoval film Dvě slova jako klíč Jaroslav Dušek během jednoho svého vystoupení. „Můžu vám s naprostou jistotou říct, že je to něco, co tady dlouho, a Bůhví jestli v české kinematografii vůbec někdy, nevzniklo. Blbé je, že to hodně to probrečíš. Ale ne, že by to bylo smutný, ale protože je to tak silný.“ |